Konečně tu po všech těch omalovánkách bez duše máme zase nějakého komiksového hrdinu v pořádném filmu s opravdovým příběhem. Dumám nad tím, kdy naposledy mě tento žánr dokázal vtáhnout do děje a zřejmě tomu bylo u snímku Temný rytíř povstal v roce 2012, což už je tedy vskutku požehnaná doba.
Jak už možná víte, nejnovější Joker vypráví o postupné přeměně Arthura Flecka, který si vydělává na živobytí jako zábavný klaun a celým svým srdcem touží stát se uznávaným stand-up komikem, ale místo toho se všude stává jen terčem posměchu, násilí nebo obojího. Situaci nepomáhá ani jeho duševní porucha, podobně nemocná matka či samotné Gotham City, které se postupně začíná stávat městem chaosu.
Pomalu tak začíná přerod kdysi slušného člověka v psychopatického zabijáka a vůdce jakéhosi klaunského hnutí odporu, jehož asi mnozí znáte jako ústředního protivníka Bruce Waynea neboli Batmana.
Nejvíc je chválen herecký výkon Joaquina Phoenixe, jenž je jako Joker nepochybně výborný, stejně tak a možná ještě krapet víc bych ale vyzdvihl kameru (Lawrence Sher) a newyorské kulisy, na nichž má velký podíl zřejmě i režisér Todd Phillips (mimochodem rejža třebas i Pařby ve Vegas a dvou dalších pokračování). Právě nad vizuální podobou filmu a nad tím, jak tvůrci věrně vytvořili oprýskanost a špinavost Gothamu/New Yorku počátku 80. let, jsem žasl nejvíc.
Nu a přestože by si i Joaquin toho Oscara za herecký výkon zasloužil, pravděpodobně jsem v menšině, ale Jokerem číslo jedna pro mě i nadále zůstává Jack Nicholson z Batmana z roku 1989, jehož zcela vyšinutý smysl pro humor a top hlášky jsou neprávem ve stínu především Heatha Ledgera z Temného rytíře z roku 2008. Pod článkem nicméně můžete hlasovat i vy.
Pažótí verdikt: 75 %
Nahrávání ...