Lucifer aneb jak se zpočátku originální seriál proměnil téměř v mýdlovou operu

S Luciferem končím, řekl jsem si zhruba v půlce třetí série poté, co už jsem déle nemohl vystát především věčné kňourání většiny postav. Téměř všichni totiž neustále hořekují nad svým životem, ať už je to Luciper, jeho brácha Amenadiel, Mazikeen nebo dříve i Luciferova a Amenadielova máti, která jako by dočista vypadla z nějaké soap opery a podle mě ve druhé sérii dosti srážela úroveň seriálu. Občas až zbytečně příliš upjatá je rovněž jinak sympatická sexy policistka Chloe Decker.

Zpočátku to přitom vypadalo velice nadějně. Premisa, že Lucifer už je znuděn peklem, a vyrazí proto na delší dovolenou do Los Angeles, zněla více než slibně a lákala na zajímavou podívanou. Přesně tu také úvodní díl nabídl. A i v dalších epizodách jsme si mohli užívat originální případy či Luciperovo hlášky s elegantním anglánským přízvukem, jimiž se to v úvodních dílech jen hemžilo. Jeden příklad trefné nápaditosti tvůrců:

jakýsi samozvaný kněz: Je konec světa! Ďábel kráčí mezi námi!

Lucifer: Pátere, ani nevíte, jakou máte pravdu. Ale nebuďte kvůli tomu tolik naštvaný. Užívejte si to!

jakýsi samozvaný kněz: Viděl jste tvář ďábla?

Lucifer: Každý den v zrcadle.

Už ve druhé polovině první řady se ze seriálu ale začala vytrácet originalita a začala se z něj stávat jen další průměrná kriminálka. Ve druhé sérii to tvůrci ještě „vyšperkovali“, když nám nabídli průměrnou kriminálku říznutou zmiňovanými telenovelovými prvky. Děj se následně v podstatě smrskl na řešení průměrných případů a každoepizodních „rodinných porad“ Luciperovic famílie o tom, zda se vrátit či nevrátit zpět do pekla.

Čtvrtá série, která vznikala místo Foxu už pod záštitou Netflixu, je hodnocena podstatně lépe. Na mě ovšem podle traileru působí v podstatě stejně. I kdyby ale čirou náhodou byla opravdu kvalitnější, komu by se chtělo prokousávat nekonečnou nudnou 26dílnou třetí řadou, aby se ze zvědavosti podíval na tu čtvrtou? Já osobně jsem už seriálem tak otráven, že mu další šanci nedám.

Abych to ale nezakončil úplně negativně, na první sérii budu vzpomínat na věky věků víceméně v dobrém. Kupříkladu devátý díl dal světu jednu z mých oblíbených scén, kterou bych tu jako labužník klavírní hudby rád vypíchl: