Na spin-off Rychle a zběsile s podtitulem Hobbs a Shaw jsem si brousil zuby už nějaký ten pátek. Podle traileru to totiž vypadalo na nevšední akční jízdu podobnou té, jež jsme si v horkých dnech vychutnali před rokem zásluhou Mission: Impossible – Fallout. Toto srovnání nenabízím jen tak zbůhdarma, oba snímky mají totiž podle mého soudu dosti společného.
Oba byly asi nejočekávanějšími akčními blockbustery léta 2018, respektive 2019. Oba sází také na Londýn a několik dalších atraktivních lokací. Z velké části rovněž na rvačky, adrenalínové kousky v helikoptérách, automobilové a motocyklové honičky v centru evropských velkoměst nebo britskou herečku Vannesu Kirby. A děj obou filmů se točil kolem splnění „nesplnitelné“ mise.
Je tu ale jeden nejpodstatnější rozdíl. V šestém Mission: Impossible, až na přepálenou závěrečnou scénu s vrtulníky, téměř všechno vypadalo dočista jako živé. Tvůrci dokázali nafilmovat každou akční scénu tak, že z ní sálala reálná atmosféra. Jako příklad za všechny můžu uvést motocyklo-automobilovou honičku v Paříži.
Naproti tomu rvačky či zmíněné automobilové honičky v nejnovějším Rychle a zběsile nenabízí nic převratného, co bychom už několikrát dříve neviděli. Všechno navíc působí tak nějak uměle a až příliš upravené počítačovými triky. Zatímco u rvačky na pánských záchodech v loňském M:I jsem absolutně žasnul, tady jsem u nich zíval podobně jako Dwayne Johnson, když Jason Statham předváděl své bojové umění.
Johnson a Statham se po každé ráně odklepou jako ratlíci a jede se dál. Přitom všechny ty megarány, které schytali od opravdového Supermana (jakéhosi nadčlověka) Idrise Elby, by i takové chlapáky minimálně přizabily. Oni jsou ovšem stále čilí a plní elánu.
Někteří možná namítnou, že Rychle a zběsile není o realistické akci, a že je tak nesmysl něco takového kritizovat, ale jen tak pro zajímavost: Tom Cruise, ač také částečně Superman Ethan Hunt, ve zmiňovaném loňském Mission: Impossible působil při provádění akčních kousků jako člověk z masa a kostí, na němž bylo vidět obrovské úsilí, které při jednotlivých misích musí vyvinout. Navíc bylo vidět, že ho bolí každá rána, kterou schytal a přestože bylo téměř nepochybně jisté, že přežije, báli jste se při všem tom nebezpečí, jež na něj číhalo na každém rohu, o jeho holý život (což se u Hobbse a Shawa ani v nejmenším říct nedá). Na konci pak po té dlouhé vyčerpávající jízdě padl naprosto znaven a vyčerpán.
Závěr
Kdybych to měl shrnout, tak Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw mě nejvíc zklamalo v tom, jak všechno působilo uměle. V posledních letech jsme se totiž přesvědčili, co lze v rámci akčního žánru za podobný nebo i nižší peníz natočit. Mimo jiné i některé famózní scény, které nám nabídly poslední bondovky nebo třeba Šílený Max z roku 2015, který působil velkolepějším a reálnějším dojmem než právě Hobbs a Shaw.
Na úplný závěr pár pozitiv. Musím uznat, že závěrečná scéna s helikoptérou, ač opět přepálená a z velké části počítačově vymazlená, byla nápaditá. A hodně se mi líbily i letmé prostřihy na značky aut při automobilových honičkách (zřejmě hodně dobře zpracovaný product placement). Jak se často omílá, čeští tvůrci by se mohli učit…