Spatřit na plátně společně Brada Pitta a Lea DiCapria je nepochybně svátek filmu, který se poštěstí možná jednou za život. Moment, kdy si to oba bok po boku štrádují v jejich první scéně, asi opravdu docení jen ten fajnšmekr, jenž na jejich filmech vyrůstal a považoval je za absolutní hollywoodské megastar. Řekl bych, že ještě s Tomem Cruisem patří mezi nejznámější herce a jsou nejzvučnějšími jmény světa filmu posledních třiceti let. Zajímavostí je, že právě Cruise byl původně zvažovaný pro roli, kterou nakonec hraje Pitt.
Když už jsme u něj, je to právě Brad Pitt, jenž dodává filmu jiskru. Jeho příběhová linie je, alespoň pro mě, tou nejzajímavější. Díky jeho postavě stylového kaskadéra Cliffa Bootha také nejvíce poznáme Los Angeles konce šedesátých let a nakoukneme i na známý Spahnův ranč, kde pobývala takzvaná „rodina“ vraha Charlese Mansona.
Brad sem tam rovněž prohodí nějakou tu hlášku, předvede své bojové umění i vypracovanou postavu. Občas jsem zavzpomínal na jeho role z přelomu století Klub rváčů nebo Podfu(c)k.
Leonardo DiCaprio dává snímku zase především emoce a svůj herecký um. Myslím, že on prostě umí zahrát role psychicky nestabilních jedinců jako nikdo jiný. Tady jsem zase párkrát vzpomenul na jeho Letce, Vlka z Wall Street nebo Prokletý ostrov.
Jinak ale jeho dějová linka vyhasínající herecké hvězdy Ricka Daltona pro diváka, jenž nežil světem amerického filmu a televize v šedesátých letech, příliš poutavá není. Točí se totiž kolem tvorby dobových filmů, kolem rozhovorů o dobových filmech a množství odkazů na dobové filmy. Některé pasáže, kdy sledujeme několik minut scény právě natáčeného nezajímavého westernu, tedy čistě jen nudný film ve filmu, jsou pak zbytečně dlouhé až uspávající.
Třetí ústřední postavou Tarantinova bijáku je pak Margot Robbie, která je ozdobou filmu a použil bych u ní přirovnání, že mu dodává krásu. Ta, jak už asi všichni vědí, ztvárnila manželku režiséra Romana Polanského Sharon Tate. Tady už platí, že abyste si Once Upon a Time in Hollywood vychutnali podle představ tvůrce filmu, chce to znát skutečný příběh herečky a okrajově i ostatní souvislosti Ameriky šedesátých let týkajících se například zmiňovaného Charlese Mansona.
V hlavní roli cigára
Samotný film, jehož scény jsou vskutku poutavě natočeny, pak občas připomíná reklamu na cigára, o nichž by se dalo s nadsázkou hovořit jako o čtvrté hlavní roli. Brad i Leo si zapálí snad v každé druhé scéně a často se na to kamera poctivě soustředí. Jedna neobyčejná cigareta pak sehraje velkou roli i v závěrečné zhruba čtvrthodině filmu, která je jednou fantastickou, nezapomenutelnou jízdou a která pozvedá film do nových výšin. Do té doby jsem nezažil (možná bych zažil, ale prošvihl jsem v kinech Vlka z Wall Street a v něm zfetovaného Lea DiCapria), aby měl téměř celý zaplněný kinosál záchvat smíchu.
Myslím, že pokud by někdo před touto scénou okoštoval podobný přípravek jako postava Cliffa, zřejmě by se smíchy dočista zadusil. Zároveň bych chtěl specielně vyzdvihnout výkon Brada Pitta, který na rozdíl od Lea doma ještě nemá Oscara, přestože by si ho za několik předchozích rolí nepochybně zasloužil, a navrhnout ho tímto americké filmové Akademii jako horkého kandidáta na nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.
Nu a když už jsem u toho navrhování, jen taková malá odbočka, ale navrhoval bych rovněž, aby se dabingu zhostili Michal Jagelka (Leonardo DiCaprio) a Michal Dlouhý (Brad Pitt). Jsem si vědom toho, že to zřejmě nebude jednoduché, poněvadž, jak asi mnozí víte, v českém dabingu panují už nějaký ten rok velké neshody, ale minimálně podobně výpravné filmy mají stále kvalitu dabingu na poměrně vysoké úrovni a byla by škoda ho nějak zpackat. Originál je sice originál, ale konkrétně Jagelka i Dlouhý dabovali tyto herce ve všech rolích naprosto skvěle, a rád bych si proto vychutnal Tenkrát v Hollywoodu minimálně ještě jednou právě s těmito dabéry.
Závěr
Téměř v každé scéně je vidět, že si Quentin Tarantino natočil Once Upon a Time in Hollywood hlavně pro sebe a pro podobné filmové fajnšmekry/pamětníky šedesátých let, kteří si ho užijí asi nejvíc. Přál bych si, abychom se za nějakých třicet let díky podobnému nadšenci dočkali bijáku s odkazy na Hollywood a seriálovou tvorbu let devadesátých a nultých jako Přátelé, Hvězdná brána, Ztraceni a mnoho dalších.
Pro mě osobně byl největší zážitek vidět pohromadě Lea a Brada, na jejichž filmech jsem vyrůstal, jako dva parťáky. Tenkrát v Hollywoodu je spíše než ucelený příběh směsice jednotlivých scén, z nichž některé jsou zajímavější (Cliff Booth a Sharon Tate „toulající se“ městem) a některé méně (Rick Dalton točící filmy). Závěrečnou scénu bych se pak nebál zařadit mezi nejlepší filmové konce všech dob. V mých očích povýšil závěr snímek z do té doby nějakých 60 % na osmdesátku.