Přehlídka nejlepších seriálů 21. století numero tři je tu a pomalu se blížíme do finiše. Jak se traduje, je těžší nafilmovat dobrou komedii nežli drama, proto se to i v našich minulých dílech hemžilo vážnými počiny, dnes bude ale přeci jen převažovat komediálnější ráz.
Californication (2007-2014)
Největší televizní pařba
Smysluplně popsat děj Californication je, panečku, oříšek. Nejlépe ho pravděpodobně vystihuje oficiální text distributora slouslovím „chlast, drogy a sex“. Jedna velká – sedm sérií dlouhá – pařba Davida Duchovnyho jakožto spisovatele Hanka Moodyho, jenž mrhá svým talentem a celé dny i noci se zinká po Los Angeles a sází jednu průpovídku za druhou. Sekundují mu, jak se hezky česky říká, jeho bývalá přítelkyně Karen, dcera Becca či nejlepší přítel Charlie a mnoho krásných žen.
Že půjde o nevšední podívanou je patrné už z úvodní scény celého seriálu, kdy si to Hank za doprovodu písně You Can’t Always Get What You Want přicválá ve svém porsche, sejme brýle proti slunku a nakráčí do kostela, kde odhodí cigaretu do svěcené vody. Nu a co se bude dít dále, už je, obávám se, nepublikovatelné…
Můj přítel Monk (Monk, 2002-2009)
Nejlepší seriál na pomezí komedie a dramatu
Asi nemůže být dvou více rozdílných jedinců než Hanka Moodyho a Adriana Monka. Oba počiny mají ale přeci jen něco společného. Předně jde pochopitelně o velice kvalitní seriály, oba se odehrávají v Kalifornii (v případě Monka jde o San Francisco), oba zmiňovaní hrdinové jsou svým způsobem v životech nešťastní, ale přesto můžeme v obou případech hovořit o komediálních seriálech, které jsou tu a tam opepřené vážnými momenty.
Monk je dokonalým koktejlem vtipu, detektivky i dojemných okamžiků. Máloco v televizní historii dokázalo tak dojmout jako situace, kdy Adrian vzpomíná na svou zavražděnou ženu Trudy. Ženu, kterou miloval až za hrob a s jejíž smrtí se nikdy nedokázal vyrovnat.
Nu a každá scéna je neuvěřitelně uvěřitelná díky představiteli pana Monka. Tony Shalhoub je tu vskutku excelentní (mimochodem stejně tak i jeho dabér Vladislav Beneš). Navíc tu zazářil hnedle v několika různých polohách. Kromě „klasického“ nevyrovnaného Monka na jedničku vystřihl kupříkladu Monka na práškách, jenž byl naprosto v pohodě, opilého Monka nebo mafiána.
Co by ovšem náš přítel Monk byl bez ostatních postav. Především bez jeho čtyřiadvacetihodinové ošetřovatelky, sympaťačky Natalie Teeger, která by se mohla směle ucházet o nejtrpělivější postavu seriálové historie, poručíka-šoumena Randyho Dishera či kapitána Lelanda Stottlemeyera s jeho zdařilou ironií.
K TÉMATU: TOP 5: nejlepší závěrečné scény seriálů
Joey (2004-2006)
Nejlepší komediální spin-off
Skvělý následník komediálního trůnu po legendárních Přátelích. Opět je v akci chytrý humor, jenž se obejde bez nechutností, jak je u dnešních sitcomů a mnoha shitcomů zvykem. Některé nápadité situace tu mohou svou genialitou soupeřit s Přáteli a z celého seriálu počínaje znělkou sálá pohoda prosluněného Los Angeles. Právě sem se Joey přestěhoval, aby dobyl Hollywood a bavil nás se svou novou partou, tedy se svou sestrou Ginou a jejím synem Michaelem, sousedkou Alex a v neposlední řadě hereckou agentkou Bobbie.
Druhou řadu seriálu pak tvůrci okořenili postavou nadmíru cholerického Jimmyho, u jehož výbuchů jsem smíchy padal ze židle (i tady musím vypíchnout dabing Zdeňka Podhůrského). Můžeme jen litovat pouhých dvou sérií pro malý zájem diváctva.
Hvězdná brána (Stargate SG-1, 1997-2007)
Nejlepší sci-fi
Přesouváme se do oblasti sáj-fáj. Legenda mezi legendami. Kousek, kvůli němuž nemálo z nás sprintovalo ze školy, abychom nezmeškali daleké cesty neohrožené SG jedničky. Hláškovací kulomet plukovník Jack O’Neill, geniální vědátorka Samantha Carter, charismatický diplomat a chodící encyklopedie Dr. Daniel Jackson a starý dobrý Teal’c si to do vesmíru začali štrádovat už v roce 1997, ale většina epizod byla nafilmovaná až v uplynulém dvacetiletí.
Kromě postav je Stargate celosvětovým fenoménem díky tajemství neprobádaných světů, ras, kultur, technologií a nebezpečí, jež pramení z jejich moci. Já si nejvíce užíval epizody s Goa’uldy Apophisem, Anubisem či Sokarem a následně s nepřemožitelnými fanatiky Orii. Jejich pouť uzavřel neméně zdařilý film Hvězdná brána: Archa pravdy.
Stoupenci zla (The Following, 2013-2015)
Nejlepší seriál o kultech a sektách
A když už jsme u těch fanatiků, jako tradičně plynule navážeme oslím můstkem. Pokud se dá něco nazvat opravdovým masakrem, který zároveň není žádným béčkovým kouskem, pak je to právě The Following. Neuvěřitelně brutální divočina stoupenců sériového vraha Joea Carrolla vzývající dílo Edgara Allana Poea.
Ten fanatismus je tak přesvědčivý, až jsem měl občas obavy, aby se nějaký americký kult tvůrci neinspiroval. Tempo navíc postupně graduje a Following je stále a stále napínavější. Abychom ale byli objektivní, najde se tu i trocha nelogických momentů, některé zvraty a situace byly přehnané, přepálené a ději zbytečně uškodily.
Přesto všechno Stoupenci zla zůstávají dodnes jedním z posledních zdařilých seriálů z dílny amerických celoplošných stanic. A to kupříkladu i díky kvalitnímu hereckému obsazení. Agenta FBI Ryana Hardyho ztvárnil Kevin Bacon a jeho nemesis, zmiňovaného charismatického démona Joea Carrolla, si střihl James Purefoy. A je to vpravdě řádný psychopat, jako o závod hláškuje dokonce i v cele smrti.
K TÉMATU: Pažótí Oskaři: nejlepší zahraniční i české seriály, herecké výkony a znělky od sezóny 2013/2014
Příští týden uzavřeme kapitolu tím nejlepším, co pánbůh seriálovému světu nadělil.