Jako bych sledoval artovou telenovelu z politického prostředí, která byla zároveň jakousi nepovedenou parodií svých úvodních sérií. Asi tak bych jednou větou popsal závěrečnou řadu dříve uznávaného fenoménu House of Cards neboli česky Domu z karet. Bez vyhoštěného Kevina Spaceyho, který uvadajícímu seriálu dodával v poslední době alespoň nějaký šmrnc, se Dům z karet v šesté sérii propadl na dno.
První řadu, která byla vskutku více než zajímavou sondou do zákulisí americké politiky, jsem sledoval s velkým nadšením. Kromě atraktivních politických témat na tom měl velkou zásluhu zcela nepochybně charismatický Kevin Spacey a jeho postava ďábelského manipulátora Francise Underwooda. Velkým bonusem navíc bylo, že i bývalí američtí prezidenti (Bill Clinton či Barack Obama) se nechali slyšet, že seriál velice věrně zachycuje realitu.
Se třetí sérií už se krapet vytratil ten počáteční drajv, který byl spojený především s honbou Francise za prezidentským ouřadem. Přibily nudné pasáže (kupříkladu scény s ruským prezidentem Petrovem), ale některé to naopak zachraňovaly – svěží vánek přinesl třebas spisovatel Tom Yates.
Ve čtvrté řadě se z House of Cards pomalu začínal stávat jakýsi umělecký počin, z něhož se pomalu vytrácel děj i zajímavé politické kauzy. Příkladem přibývajících „artových scén“ může být zápletka s umírající matkou Claire nebo jakýsi milostný trojúhelník manželů Underwoodových a Toma Yatese.
Pátá série = jeden dlouhý táhnoucí se štrúdl nudy. Snad jediné, co tu stálo za pozornost byly herecké výkony Kevina Spaceyho a Robin Wright. Trochu mi to začalo připomínat Hannibala, tedy opravdu kvalitně natočený seriál, kde všechno vypadá čistě a elegantně, ale zároveň až příliš umělecky s místy nesnadno pochopitelnými až filozofickými debatami. Nechce se mi věřit, že by takové dialogy vedli skuteční hlavouni americké politiky. Tady už jsem měl velký problém sérii dokoukat, přemohl mě ale pocit vědět, jak to všechno dopadne.
Šestou řadu jsem shrnul už v úvodu. Jestli si tvůrci od začátku zakládali na co největší podobnosti s realitou, co měl tedy znamenat tento prapodivný paskvil?
Pokud prahnete po opravdové kvalitě a věrohodném seriálovém kousku z podobného prostředí, okoštujte raději několikanásobně oceněný Homeland (Ve jménu vlasti). Jde o jeden z nejlepších počinů týkajících se americké politiky.