Nedávno jsem referoval o kauze Kevina Spaceyho, tedy o aféře Spaceygate, jak jsem si ji dovolil nazvat. Jestli tento oscarový herec a někteří další muži spáchali hříchy, z nichž je především ženy obvinily, vědí jen zúčastnění. Sám si nikoho soudit nedovolím. Už proto, že mám s něčím podobným osobní zkušenost.
Ač tuto kampaň nechci zlehčovat ani zesměšňovat, pokud by se rozšířila i do jiných odvětví, než je sexuální obtěžování, i já bych mohl prohlásit poněkud klišoidní #MeToo, které mě tahá za uši, kdykoliv ho někde zaslechnu.
Na prvním stupni základní školy jsem se stal terčem obvinění, které bych s nadsázkou mohl přirovnat k Honu, jenž se rozpoutal na postavu Lucase v podání vynikajícího Madse Mikkelsena. Je to už nějaký ten pátek. A mé vzpomínky jakoby byly částečně zastřeny ranní mlhou, skrze kterou vidíte jen na pár nejbližších metrů. To nejpodstatnější ovšem v mé paměti utkvělo dodnes a troufnu si říct, že navěky.
Na úvod je dle mého názoru dobré zmínit, že velká část mých tehdejších spolužaček byla dosti vypočítavá a nebál bych se říct přímo zlá. Tato děvčata ve třídě šikanovala nejen svou dřívější kamarádku, ale i jednoho spolužáka, jemuž například ustavičně shazovala věci z lavice. Teď už ovšem k našemu hlavnímu tématu.
PŘEČTI SI ROVNĚŽ: Kolik paseky může nadělat jedna nevšední omluvenka aneb žertíky s vyučujícími se příliš nevyplácí
Jednoho dne se naše paní učitelka rozhněvala nad tím, že jsou v naší třídě poškrábané židle. A chtěla znát viníka. V tom jedno z těchto děvčat, už si přesně nepamatuji které, lživě (a pro mě dosud naprosto nepochopitelně) vyřklo, že v minulosti vidělo Sebastiana, tedy mne, židle ničit. V tom se přidala další a vzápětí další ovečka-následovnice, že prý Sebastiana rovněž viděla. Těchto lhářek mohlo být tak kolem čtyř nebo pěti. Já jsem byl jako opařený… Dneska už bych se určitě bránil víc. Ale přesto, jak se může člověk v takovéto situaci věrohodně hájit? Komu bude učitelka spíše věřit?
Nutno říct, že naše učitelka byla celkem rozumná a neodsoudila mě jen na základě těchto prachsprostých lží. Celou věc uzavřela tím, že jen doufá, že to co právě slyšela, není pravda. Dovedete si představit tu nespravedlnost hradit kupříkladu škole poničené vybavení?
Tyto řádky jsem sepsal, abych vám názorně ukázal, jak snadno se nevinný člověk může stát obětí spiknutí a jak obtížně následně dokazuje svoji nevinnu. A ve většině případů ji nikdy stoprocentně nedokáže, krásnou názornou ukázkou je právě třeba zmiňovaný Hon. A že by společnost neměla nikdy soudit bez důkazů, a to i přesto, že „svědků“ může být klidně několik. Nikdy totiž není vyloučeno, že pravdu má právě ten jeden nespravedlivě obviněný.
Já, Sebastian Pažót, vám mohu odpřisáhnout, že se tato událost opravdu stala a že jsem neponičil jedinou židli. Jestli tomu uvěříte, či nikoliv, je už pouze na vás…