Le Mans ’66 se za zhruba týdenní pobyt v našich kinech prodral do nejlepší desítky filmů ČSFD. Já jsem si ovšem řekl, že si na něj pár dní počkám a podpořím zase jednou svou návštěvou biograf v mém rodném městě, kde, když jsem si to předloni štrádoval na páté Piráty z Karibiku, na okamžik jako za starých časů nebylo jisté, jestli se bude pro malou oučast vůbec promítat. U Le Mans ale něco takového ani náznakem nehrozilo, zavítal na něj hojný počet smrtelníků.
A není divu, film je to opravdu povedený. Jak už napovídá jeho originální název Ford v Ferrari (který podle vyjádření distributora CinemArt nemohl být užit v celé Evropské unii a v některých dalších zemích), příběh se točí kolem rivality těchto dvou světoznámých automobilek v šedesátých letech, přičemž ta italská tu má spíše jakousi „výplňkovou“ úlohu Goliáše automobilových závodů.
To podstatné se odehrává v zákulisí Fordu, jehož se dotklo, když Enzo Ferrari rázně odmítl vzájemnou spolupráci a Henry Ford II se následně rozhodl neporazitelnou italskou stáj pokořit v nejnáročnějším motoristickém závodě zvaném Le Mans.
Významnou roli na této strastiplné cestě za vytouženým úspěchem Fordu hrají bývalý závodník Carroll Shelby (Matt Damon) a skvělý jezdec Ken Miles (Christian Bale). Společně se pokouší vykoumat recepis, jak slavný závod s Milesem za volantem ovládnout. Damon i Bale, pro jejichž role byli původně zvažováni také Brad Pitt a Tom Cruise, tu jsou výborní a je na nich vidět velká sehranost.
Závodní scény, s nimiž se tu opravdu nešetří a je jimi prokládán celý film, jsou strhující, realistické a je z nich cítit smrtící nebezpečí, které bylo v dřívější době jejich nedílnou součástí. Hovoří se rovněž o podobnosti s filmem Rivalové z roku 2013. Pokud bych měl oba počiny srovnat, tak mě osobně vtáhli Rivalové více do děje, řekl bych, že byli více emotivní, Le Mans ’66 bych zase označil za film se zajímavějším příběhem.