Debaty kolem inovovaných českých reprezentačních dresů již poněkud utichly, a tak si říkám, že je načase zase trošku rozdmýchat vášně neboli přiložit pár polínek pod už tak dosti žhavým kotlíkem a opět poškádlit hokejové fanoušky.
A teď pravdu. Už je to více jak čtrnáct dnů, kdy bylo odhaleno, že státní znak vystřídá na hrudi našich chlapců lvisko, ale popravdě mně se v ten moment o této události nic psát nechtělo, poněvadž jsem si válel šunky na pláži v Karibiku a popíjel netřepané, pouze promíchané martini s vodkou. V dnešní vydařené glose ovšem není podstatné, že mám peněz jako šlupek.
Nuže, pojďme se vrátit zpátky k tématu. Pročítám si takhle čtrnáct dnů zpátky zpravodajství, když v tom narazím právě na novinu ohledně zmiňovaných hokejových úborů. „Drahý pane otče, naše reprezentace bude mít nové dresy. Pojď se podívat. Místo státního znaku budou mít…“
„Slepici!“ skočil mi papá do řeči, když uviděl – dle jeho slov – tu matlaninu. Pak se na to zadíval a povídá už poněkud vážněji: „Nebo co to je? To je slepice. Slepice s korunou na hlavě. Koukni, tady má peří pod krkem.“
Já říkám: „To je lvisko.“
„Ale prosím tě, když chci lva, tak namaluju pořádnýho a ne takovouhle zdechlinu. To zas nějakej matla vymyslel, já už se v tomhle státě nedivím ničemu.“
Bojím se to přiznat na veřejnosti, abych někde nedostal třebas židlou po hlavě, ale mně se tyto nové oubory hodně zamlouvají. Dle mého názoru z nich čiší elegance. Nicméně jde o lvisko či o slepici? Abych to rozsekl, zeptal jsem se o pár hodin později ještě mamá. „Co ti to připomíná?“ táži se.
Mamá mě ovšem jako obvykle odbyla. Zběžně na logo pohlédla a povídá: „Nevím, nějakýho kohouta…“
Nahrávání ...Podobně jako všem ostatním zpravodajským serverům českého mediálního rybníčku, i nám jde pochopitelně v prvé řadě o to vydělávat milióny. Vy jako čtenáři jste až na druhé koleji. Neděláme s tím žádné štráchy a na rozdíl od ostatních to veřejně přiznáme. Tudíž, pokud se vám tento vysoce kvalitní článek líbil, neváhejte ho sdílet a propagovat všemi dostupnými prostředky a staňte se našimi stalkery na té ďábelské, ale tolik potřebné síti, tedy na Facebooku.