James Bond už není supermanem jako kdysi. Není čas zemřít přepisuje historii legendární série

James Bond

Snad dosud nikdy jsem se do biografu netěšil více. Bondovka numero dvacet pět byla v mých očích jednou z filmových událostí desetiletí. A poněvadž jsem labužníkem velkých překvapení, za celé dva roky jsem neokoštoval ani ždibec traileru na Není čas zemřít. I proto byl výsledek nakonec krapet jiný, než jsem očekával.

Není čas zemřít neboli No Time to Die přepisuje historii bondovské série již od prvních vteřin. Dosud nikdy jsme ve filmech o Jimmym Bondovi nespatřili úvodní scénu odhalující tragédii z minulosti s thrillerovým až hororovým nádechem. Připadal jsem si, jako bych sledoval spíše napínavou severskou detektívku.

Ze zasněženého Norska se následně teleportujeme do prosluněné Itálie, do malebného kamenného městečka, jehož kulisy tvoří především města Matera a Gravina in Puglia. Tady přichází první adrenalínová nálož a současně jedna z nejlepších akčních pasáží celého filmu. Soupeřit s ní může snad jen akce na Kubě, kdy Jamesi Bondovi kryje záda agentka CIA Paloma.

A právě krásná, ba přímo okouzlující Ana de Armas je jedním z největších kladů filmu. Kubánská herečka si mimochodem zahrála s Danielem Craigem jednu z hlavních rolí už v předloňském snímku Na nože. Tady ovšem zamrzí její pouhopouhý několikaminutový štěk. Čekal jsem, že se později na plátno ještě vrátí, obzvláště když se o ní referovalo jako o jedné z Bond girl. Želbohu se tak nestane. Ale i tak platí to, co řekl Palomě rovněž samotný Bond, tedy, že byla naprosto úžasná.

Velkou pochvalu si opět zaslouží i vizuální zpracování, jako je tomu u posledních bondovek zvykem. Tentokrát se o top záběry postarali režisér Cary Joji Fukunaga a kameraman Linus Sandgren. Přesto tomu ale chybí nějaký nezapomenutelný velkolepý moment, které nabídl předchozí Spectre.

Stejně jako Spectre má i Není čas zemřít pár scénáristických trhlin. Zpočátku se navíc děj trochu zašmodrchává a začíná být složitý na pochopení, naštěstí ale následně postavy v Londýně vše vysvětlí. Co mi ovšem na pětadvacáté bondovce opravdu dosti chybělo, je zastoupení klasického bondovského hudebního motivu (aktualizováno: bondovský motiv ve filmu přeci jen krátce zazní, což jsem v biografu nepostřehl, přijměte tedy mou omluvu).

Jinak ale 163 minut trvající a tedy nejdelší film série převážnou část šlape velice dobře. První dvě hodiny jsou vskutku svižnou podívanou, zádrhel nastává až ve finálové části, která nám servíruje to, co už jsme v mnoha bondovkách, ale i v dalších akčních filmech, viděli nesčetněkrát, tedy hromadnou přestřelku a záchranu světa.

V tomto ohledu se tedy žádná revoluce nekoná. Ty opravdové, nečekané a pro část diváctva i dojemné revoluce nabízí No Time to Die v životě Jamese Bonda.

Závěr

Jsem spokojen, ale ne unešen. Akce není špatná, ale po kouscích ve Spectre jsem byl namlsán více. Pokud bych měl porovnat kupříkladu akční megafilm loňského roku Tenet, který měl rovněž lehce bondovský nádech, s rozlučkou Daniela Craiga, jednoznačně u mě vítězí letošní Jimmy Bond. Na takového Ethana Hunta a jeho poslední Mission: Impossible – Fallout ale Není čas nemřít zdaleka nemá.

Byl jsem téměř přesvědčen, že po zhlédnutí Není čas zemřít budeme upravovat náš žebříček TOP 5 bondovek historie. Pětadvacátou bondovku bych ovšem den po prvním zhlédnutí zařadil „až“ na pozici číslo šest. Není ale všem dnům konec, jak se hezky česky říká. Většina filmů s agentem 007 se mi koneckonců napodruhé líbila ještě o kousek více. A v případě No Time to Die velice seriózně uvažuji nad tím, že bych si jej ještě jednou zopáknul v biografu…

Pažótí verdikt: 75 %

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *