Sedmý film slavné akční série s názvem Mission: Impossible Odplata – První část měl nesnadný úkol. Přichází totiž po výborném Falloutu, který nasadil laťku pro následující pokračování pekelně vysoko a kterému jsme před pěti lety na Pažót.cz udělili hodnocení ve výši 95 %.
Mission: Impossible – Dead Reckoning Part One, jak zní originální název filmu, ale od prvních minut ukazuje, že tohle bude opět adrenalinová jízda se vším všudy. A především, a to bych chtěl v dnešní době znovu specielně vyzdvihnout, jízda natočená s minimem počítačových efektů. Tvůrci mimo jiné dokonce nechali z útesu svrhnout skutečnou lokomotivu.
Scénárista a režisér Christopher McQuarrie spolupracuje s Tomem Cruisem jakožto hlavní autor už na třetím filmu v řadě, tedy od toho pátého. A spolupráce jim evidentně svědčí, nejen podle nás jsou právě poslední tři snímky těmi nejlepšími v sérii. McQuarrie i tentokrát výborně kombinuje akci a dialogové pasáže. Nejlépe se mu to daří v první polovině filmu. Už úvodní scéna v ponorce je velice dobře nafilmované drama, ale pozdější pasáže na letišti v Abú Dhabí a v Římě jsou zkrátka filmařským majstrštykem. Dokonale kombinují napětí, drama, akci a humor. Právě hlášky členů týmu ve vyhrocených situacích a občasné vtipné nuance (kupříkladu snaha o sejmutí masky u nic netušícího turisty na letišti) jsou skvělým kořením i sedmého filmu.
Lehce slabší dojem ve mně, alespoň po prvním zhlédnutí, zanechala následná pasáž v Benátkách, která je možná až zbytečně na sílu „osudová“, s emocemi ale nepracuje tak dobře jako předchozí Fallout. Souboj na mostě mi přišel krapet teatrální/strojený, tak trochu na způsob Kill Bill. Zároveň mě mrzí, že tu charismatická Ilsa Faust v podání Rebeky Ferguson, kterou už jsem považoval za nedílnou součást týmu, dostala poměrně málo prostoru.
Dokonalost po vizuální stránce
Jinak má ale část odehrávající se v Benátkách, stejně jako třeba úvodní scéna v pouštních dunách, nádherný vizuál. Noční osvícení italského města včetně detailů – dlouhý záběr na Ethana Hunta běžícího mezi několikametrovým pásem svíček – je vskutku působivé. Potemnělý vizuál zároveň připomíná první film série z roku 1996, v němž Tom Cruise běhal nočními pražskými uličkami a po Karlově mostě. Na jedničku dává letošní Odplata vzpomenout také soubojem na střeše jedoucího vlaku nebo vzpomínkou na Ethanovy začátky v IMF (Impossible Mission Force).
U minulého filmu jsem mírně kritizoval množství zvratů. Těch je tu opět požehnaně. Když si ovšem vybavíme předchozí díly série, bylo tomu tak prakticky vždy. To, že nevíme, komu ani čemu věřit, k Mission: Impossible už prostě tak nějak patří stejně jako všudypřítomná akce, nebezpečné kousky nebo masky a vydávání se pomocí nich za nepřítele. A když už jsme u těch masek, tak jen pro zajímavost, závěrečná část filmu v Orient Expressu a převleky identit ve vlakových kupé mi připomněly film Fantomas se zlobí z roku 1965.
Nu a máme tu pěkný oslí můstek, abychom od Fantomase plynule přešli k Tomu Cruisovi. Herec narozený roku 1962 je téměř stejně starý jako zmíněná legendární krimikomedie. Ani ve svých 61 letech, které oslavil před pár dny, ale s Mission: Impossible prý zdaleka končit nehodlá, jak prohlásil v nedávném rozhovoru pro Sydney Morning Herald. V něm zároveň uvedl, že motivací je mu mimo jiné Harrison Ford, jenž si v téměř osmdesáti letech naposledy střihnul Indianu Jonese.
Závěr
Fallout mě před pěti lety ohromil, a proto jsem měl od Odplaty – První část nejvyšší očekávání. Kvalitou a množstvím akčních scén jsou v mých očích oba filmy téměř srovnatelné (rvačka na pánských záchodech vs. rvačka v úzké uličce, honička v Paříži vs. Římě, parkourová scéna v Londýně vs. hon na letišti, finále v helikoptérách vs. ve vlaku). Fallout je možná o něco málo více strhující, co se týče samotné akce, ale první část Odplaty má zase o něco lepší atmosféru, oku lahodící vizuál a člověk má větší nutkání vidět ji znovu.
Co je ovšem znovu úctyhodné, že 164 minut dlouhý film (ještě o 17 minut delší než Fallout) ani na vteřinu nenudí. Tvůrcům se tak opět povedla TOP blockbusterová událost nejen léta, ale i roku 2023. Jak ostatně píše i prestižní magazín Time, který popisuje Toma Cruise jako snílka, jenž se snaží mainstreamovou kinematografii vlastnoručně vrátit do doby, kdy produkovala události, ne jen obsah.