Pro mnohé fajnšmekry poctivých akčních a kaskadérských kousků to měl být jeden z filmových vrcholů roku 2025. Já se jako velký fanoušek série Mission: Impossible na osmý díl s podtitulem Poslední zúčtování těšil měsíce dopředu, ba co víc, v podstatě celé dva roky od konce famózní sedmičky. Však také předchozím dvěma dílům série, tedy šestému Falloutu i sedmé Odplatě, jsme v našich recenzích udělili shodných 95 %.
Jak proto výstižně shrnout první dojmy a zklamání, které (nejen) nás zasáhlo při premiéře Posledního zúčtování? Na The Final Reckoning, jak zní název osmé nemožné mise v originále, v mých očích naprosto přesně sedí přirovnání, které jsem použil v recenzi na závěrečnou sérii Hry o trůny. Představte si, že jste natěšeni na nějaký sportovní mač, jenž má všechny předpoklady stát se zápasem desetiletí, několik minut před jeho začátkem jste pohodlně usazeni před televizorem (v tomto případě před filmovým plátnem), ale když najednou všechno vypukne, nemůžete se do hry vůbec dostat.
Když uplynula první půlhodina Posledního zúčtování, v níž se neustále převážně osudově hovoří o konci světa a o všemocné Entitě (umělé inteligenci) ovládající Zemi, říkám si oukej, dejme tomu čas, ono se to opět rozjede. Když ovšem uplyne další půlhodina, v níž se neustále převážně osudově hovoří o konci světa a o všemocné Entitě ovládající Zemi, říkám si, tady už začíná být něco špatně. Když následně uplyne několik dalších minut a nadále se převážně osudově hovoří o konci světa a o všemocné Entitě ovládající Zemi, přičemž postavy se během tohoto osudového hovoření jen průběžně přesouvají do jiných lokací, říkám si to je v … (dosaďte si libovolné nelichotivé slovo).
Zhruba v polovině 169 minut dlouhého filmu přichází místo osudového povídání sice konečně nějaká adrenalínovější pasáž, když Tom Cruise podniká nebezpečnou výpravu do nitra ponorky, ale alespoň já jsem byl po předchozím dění tak rozladěn, že mě nedokázala do filmu správně vtáhnout zpět. Přesto musím ocenit její filmařské řemeslo a je jednou z mála scén, na kterou se už teď těším, až si ji zopakuji v lepším rozpoložení.
Krátce nato nicméně přichází opět osudové povídání. Finální a kromě ponorky v podstatě jediná velká akční scéna, kdy Tom Cruise předvádí úctyhodné kaskadérské kousky na dvou letících dvouplošnících, už to bohužel nespasí.
Závěr
„I need you to trust me… one last time,“ pronáší Tom Cruiseů v závěru trailerů. A jak moc já mu věřil. Těžko se tomu věří, ale hollywoodská megastar společně se scénáristou a režisérem skvělého pátého, šestého i sedmého dílu série Christopherem McQuarriem tentokrát zklamali.
Mission: Impossible – Poslední zúčtování není vyloženě špatný film, jen prostě film, který ani vzdáleně nenaplnil vysoká očekávání po předchozích vynikajících dílech. Osmé pokračování nemá ani strhující akci ani poutavý příběh. Chybí i nějaké ty tradiční hlášky a humor, který tomu v minulosti dodával to správné koření, a obecně větší interakce mezi Ethanem Huntem a jeho týmem. Navzdory všudypřítomné snaze o osudovost chybí i nějaké větší budování atmosféry a očekávání, proto ani to ikonické Tomovo běhání tentokráte není tak působivé a napínavé.
Moc rád bych Poslední zúčtování hodnotil lépe, ale po prvním zhlédnutí je to velké zklamání. Ale uvidíme v budoucnu, třeba film a jeho osudovost jednoho dne docením jako součást celého téměř třicetiletého osmidílného příběhu, podobně jako se to stalo u „craigových osudových bondovek“ Quantum of Solace a Není čas zemřít.
Pažótí verdikt: 65 %
PS: Kdo by to byl řekl, že dramatičtější a napínavější podívanou než osmá Mission: Impossible se nakonec stane jiná mission: impossible, a sice závěr čtvrtečního čtvrtfinále MS v hokeji, v němž Dánové po senzačním obratu vyřadili Kanadu.